Myšlenka symposia

Místo, kde lidé žijí, se vtiskne do jejich tváří. Každé to místo má své kouzlo, které přitahuje. Má své řeky, lesy a hory, má i svůj kámen. Ten kámen lidé znají a on tvoří jejich tváře. Tam, kde je žula, tvrdá, těžko opracovatelná, avšak trvalá s krásným jiskřením krystalů. Tam, kde je pískovec, tvárný v podoby tančících barokních soch, melancholicky pokrytý mechem. Tam, kde je opuka , pradávný stavební kámen vyskládaných románských zdí. A také tam, kde je mramor, kámen, ze kterého lze vykřesat ušlechtilost obdivuhodného tvaru , barvy a lesku. Kde je to místo, kde lidé chodí po zemi, ve které je mramor?

Ve středních čechách se již po několik staletí kámen označovaný jako mramor těžil a doposud těží. Je to v oblasti Barandienu. V regionu dolního toku Berounky. Z petrograeického hlediska jde o vápencový útvar, místy přecházející v mramor. Historicky bylo v tomto kraji otevřeno mnoho lomů, kde se těžil kámen různé kvality, barevnosti a také pro různé účely. Většina lomů byla vápencových. Na mnoha místech se také nacházel a těžil mramor, na kamenickou a sochařskou práci. Černý - Kosořský - mramor s bílými žílami. Šedo-zelený - Zbuzanský mramor. Červeno-šedý mramor Suchomastský. Karlický mramor - černý se zlatými žílami. Slivenecký mramor - krásně temně červený, šedý až zelený. Přestože většina kamenných soch v Čechách je pískovcových, jsou mezi nimi i sochy mramorové. Nejčastěji jde o mramory z cizích zemí, hlavně italské, avšak právě slivenecký mramor z našeho kraje, jako jeden z mála má své místo v kamenické a sochařské práci v dobách minulých i v současnosti.

Místo, kde lidé žijí, má své zvláštní kouzlo. Pojďme ukázat také zvláštní kouzlo našeho místa. Krajiny, kde je v kopcích kámen jménem mramor. Pojďte zkusit oživit tradici práce s tímto kamenem. Zkusme dát prostor k tomu, aby z tohoto našeho kamene mohly rozkvést v krajině sochy. Založme symposium.

Akademický sochař Petr Váňa
V Karlíku 11. 11. 2002